Začala jsem číst knížku o prorockých snech. Vybrala jsem si takový
titul i přes to, že si většinou své sny nepamatuju. Možná se mi v noci
něco zdá, ale když se probudím, skoro nic mi nezůstává. Nanejvýš zachytím
prchavý závan nějakého pocitu, nálady, atmosféry a ten se rychle rozplyne.
Ostatní členové mé rodiny dokáží o svých snech ráno u snídaně poutavě dlouze
vyprávět, pamatují si neuvěřitelné podrobnosti jako barvy, vůně a komplikované
zápletky dějů. Obdivuju je, protože tohle se mi nestává. U snídaně už ani
nevím, že jsem spala. Jsem tak plná plánů všeho, co by se dalo provést,
nedočkavě koukám z okna, jaký máme nový den, mám hlad na snídani a minulá
noc pro mne už neexistuje.
Knížka o snech se na mne usmívala z police a já jsem
měla dojem, že si mne volá. Někdy to tak s knihami mívám. Pustila jsem se
do čtení a zatoužila jsem po snech.Věřím, že v nich může Bůh promlouvat a
mě samozřejmě zajímá, co mi říká. Biblická argumentace o prorockých
vlastnostech snů mi přišla dobrá. Těžko pochybovat, děj některých příběhů je na
pokynech vydaných ve snu přímo založený. Praktické tipy, jak polapit ulétající
sen, jsem rovnou naplnila. K posteli jsem si na dosah ruky přichystala
bloček a tužku, abych si mohla okamžitě zapsat slovo, myšlenku, vjem nebo obraz,
který by se mi v noci zdál. Hned vedle jsem si položila taky baterku,
abych nemusela rozsvěcovat lampičku a nebudila třeba uprostřed noci svého
manžela. Kdo trénuje, zlepšuje se a já jsem toužila po snech.
Dočetla jsem se k části, kde autor napsal, že sny od
Boha se zabývají oblastí naší působnosti, případně naší služby, oblastí,
v níž nám dává autoritu. To mi přišlo jako velmi logické. Nemohla jsem se
dočkat, až se mi v nějakém snu něco takového vyjeví. Zatím totiž
v mém bločku na sny bylo jen několik slov a ta odrážela spíš střípky děje
předchozího dne nebo dojmy z filmu, který jsem sledovala před spaním. Většinou
jsem v nich nic srozumitelného nespatřovala. Stále jsem ale doufala, že
třeba i prostřednictvím snu ke mně může Bůh promluvit a ukázat mi, kudy dál. Naznačí
mi, jaká je má další cesta. Nebo mi jen potvrdí, co už vím, což by znamenalo,
že mě nečeká žádná výrazná změna a to by také bylo hezké. No prostě toužila
jsem slyšet Boží hlas.
Začala jsem dokonce večer před ulehnutím prosit o sny. To
jsem nikdy předtím nedělala, protože mě to ani nenapadlo. No a dnes se mi nad
ránem zdál sen, který se dal zapsat. Obsah mého snu zapadal poměrně přesně do
souvislostí vizí, Božích pokynů a oblastí duchovní autority. Byla v něm
zřetelná odpověď na můj otazník, pokyn, jímž se vyřešil problém toho dne.
Vděčně jsem si zapsala myšlenku ze sna připravenou tužkou do bločku. Co kdybych
zapomněla? U snídaně jsem dcerám nadšeně vyprávěla, že jsem konečně měla sen,
v němž jsem dostala řešení nějakého svého úkolu. Samozřejmě se zvědavě
dotazovaly, co to bylo. A já jsem jim hrdě svěřila, že mi Bůh laskavě ukázal,
co mám dnes uvařit.
Ještě stále toužím po snech. Jednou přijdou a já budu
připravená.