Na jednom kalendáři jsem si přečetla hezký aforismus: Život je
možná jenom upoutávka na něco mnohem lepšího. Nadšeně souhlasím. Zejména když
procházím v létě trhem. Náměstí, kde se už od středověku trhy konají, se
příznačně jmenuje Zelný trh. Prostě Zelňák. Je to mé oblíbené místo.
Například dneska jsem si přivstala, abych to všechno stihla,
a vyrazila na trh hned zrána. Myslím, že ráno jsou ceny nejvyšší (kolem poledne
už se slevuje a odpoledne dostanete dva svazky mrkve za cenu jednoho nebo vám
k zelí přidají ještě kytičku pažitky), ale zase mám největší výběr zboží.
Na trhu si uvědomuju, jak jsem mlsná. U stánků s ovocem musím častěji
polykat sliny, jak mám chuť na všechno, co se tu vystavuje. Tolik barev, tvarů
a vůní! Maliny, jahody, ostružiny, višně, angrešt, rybíz červený, černý i bílý,
borůvky zahradní i lesní, to všechno se na mne culí z malých košíčků nebo
krabiček. Broskve mají velké i malé, rudé i žluté a hned vedle nich září
meruňky a nektarinky. Letní jablka voní na pět metrů a hrušky máslovky hrdě
špulí do světa svá žlutozelená bříška. Nezmínila jsem se o hroznech a melounech
jenom proto, že jsem to ještě nestihla. Při pohledu na to všechno rozmanité
bohatství se mne zmocňuje čirá blaženost. Navíc skoro každý vám dá ochutnat.
Jediným mým problémem je, že pak nemůžu unést košík plný těch dobrot, co jsem musela
nakoupit. Vleču se domů s obrovským nákladem, bojím se, abych si to
nepomačkala, a v duchu se hubuju. Příště toho koupím míň, rozhoduju se jako
pokaždé a vždycky marně.
Zeleninové stánky nejsou o nic chudší. Papriky všech tvarů a
barev, sladké i pálivé se rozkládají vedle rajčat červených kulatých,
soudkovitých i miniaturních třešňových. Rajčata ovšem mohu mít i žlutá,
oranžová a nafialovělá skoro až do černa. Někteří trhovci mi poradí,
k jakému zpracování je který druh zvlášť vhodný, podle toho poznávám
pěstitele. Nepoučení prodejci nevědí nic. Na ty si dávám pozor, protože jejich
zboží nebývá místní. Zvlášť ráda nakupuju u jednoho pána z Medlova. Jeho
sortiment není příliš široký, ale zato vám o jednotlivých odrůdách řekne
všechno. Když mluví o tom, jak sázel salát, jak žena jednotila ředkvičky, nebo
jak strávili večer otrháváním fazolek, září mu oči. Jeho jarní máslový hlávkový
salát – to je jarní poezie, kterou s dobrou zálivkou směle postavím vedle
Máchy.
Moc ráda nakupuju u babiček s malinkými stolečky, na
nichž jsou pečlivě vyskládány polévkové zeleninové balíčky, svazečky mrkve,
jarní cibulky nebo mladého pórku a kytičky bylinek. Některé mívají ještě
vylouskané vlašské ořechy, jiné prodávají i vyloupané fazole. Když si toho
koupím víc, vždycky dostanu ještě nějakou malou pozornost. Připadám si jako
velevážená zákaznice.
Celou tou ódou na Zelňák (a to jsem se vůbec nezmínila o
květinách, všelijakých sazenicích ani o bylinkách, mlčela jsem o moštech,
burčáku a medu, vyhnula jsem se stánkům s pečivem, domácími uzeninami a
kořením), tak tím vším chci říct, jak se těším do nebe. Jestliže tady na zemi
prožívám takovou štědrou hojnost rozmanitých druhů dobrot, co teprve tam?
V bibli se popisují stromy, které rodí každý měsíc několikeré druhy ovoce.
Umíte si to představit? Já ne. Jsem unešená už tady na zemi, která je teprve
malou ochutnávkou ráje.
Žádné komentáře:
Okomentovat