„Dodržovali jste v domácí škole prázdniny přesně nebo jste se učili
pořád?“ ptala se mne jednou jedna úzkostlivá maminka, která uvažovala, že by
taky učila doma. Taková otázka mě málem urazila! Domácí škola je přece lepší
než škola obyčejná, nemůže tedy krátit volno, svátky a prázdniny. To by byla
školou jednoznačně horší, ne?
Jiná efektivita práce
Vzhledem k tomu, že styl práce doma s jedním, dvěma nebo třemi
žáky (početnější rodiny jsou opravdu výjimkou) je velmi odlišný od pracovního pořádku
ve třídě, kde se počítá s větším množstvím žáků, je domácí práce nesporně
efektivnější. Jen si to představte.
V hodině čtení v běžné třídě o dvaceti žácích se k hlasitému
čtení jedno dítě dostane tak jednou, dvakrát za hodinu. Pokud už čte dobře, přijde
na řadu ještě méněkrát, protože přece musíme více procvičovat čtení s těmi
slabšími žáky. Ze čtyřiceti pěti minut školní vyučovací hodiny je žák aktivní
tři až čtyři minuty. Doma to vypadá jinak. Žák přečte kus textu za deset minut.
Celou dobu byl aktivní a ještě ušetřil třicet pět minut času.
S takovým přístupem jsme doma věnovali přímé výuce v prvních
dvou třech ročnících dvě tři hodiny denně. Učili jsme se čtyři dny
v týdnu, protože v pátek býval celodenní tělocvik. Ani později jsme
nepotřebovali pro výuku více než čtyři hodiny denně.
Svátky
Svátky jsme dodržovali svědomitě, protože pro nás vždy byly učební
látkou. Vyprávěli jsme si o důvodu jejich slavení, o jejich historii,
folklórních zvyklostech, náboženském nebo společenském pozadí a jiných souvislostech.
Prázdniny
Jak už jsem psala v odpovědi na jinou otázku, naše prázdniny
začínaly v průměru o dva měsíce dříve než ty školní. Co jsme dělali
v tom ušetřeném čase? Inu, víte, učili jsme se, jenže to vypadalo, jakoby
nic.
V prosinci jsme se museli chystat na Vánoce. Vzhledem
k bohatým mimoškolním aktivitám obou dcer to bylo vždycky období nabité
vystoupeními, večírky, besídkami, přehrávkami a podobnými kratochvílemi. Všude
tam zpívaly, hrály, tančily a vystavovaly produkty své umělecké činnosti. (Byly
aktivní v předmětech čeština, hudební výchova, tělesná výchova a výchova
výtvarná.) Protože v období domácího vzdělávání jsme neměli nikdy dost
peněz, většinu dárků jsme vlastnoručně vyráběli (což se týkalo pracovních
činností a výchovy výtvarné).
Pekli jsme doma cukroví a u toho jsme využívali a procvičovali poznatky
z matematiky. Já jsem se totiž nikdy nemohla rozhodnout, z jaké dávky
těsta budeme péct třeba vanilkové rohlíčky, a víte, kolik je to přepočítávání?
A ještě ty převody jednotek!
U nás doma se vždycky hodně četlo a dcery to odkoukaly. Staly se
nadšenými návštěvnicemi knihovny a spoustu volného času trávily s hlavou
zabořenou v knize. Přečetly tedy mnoho knih, které poutavou formou
vyprávěly učivo, s nímž se později setkaly ve vlastivědě nebo
v literatuře.
V květnu a dalších letních měsících jsme se většinou věnovali
zkoumání přírody, pozorování ptáků, práci na zahradě, výletům a psali jsme
knihy. Vybrali jsme si buď některou historickou pozoruhodnost ve městě jako
například městskou radnici nebo historickou kašnu na hlavní třídě a pokusili
jsme se najít informace o vzniku, výstavbě, autorech a historii. Pak jsme
objekt zájmu kreslili, popisovali a z obrázků a textů jsme pak sestavili
knihu. Jedny letní prázdniny jsme se věnovali průzkumu fontán, kašen a vodních
prvků ve městě. Zakreslovali jsme je do mapy, popisovali a kreslili. Co všechno
jsme se přitom naučili! Ale byla to spíše zábava, opravdová škola hrou.
Divadelní představení
Nezanedbatelnou kapitolou našich domácích prázdniny byly dramatické
produkce. Nedivte se, maminka je češtinářka! Nadchnout dcery pro divadlo nebylo
vůbec obtížné. Hrát pohádky, to bylo něco! Společně jsme vybraly nějaký námět,
holky si ho samy zpracovaly do scénáře, vymyslely a vyrobily si kostýmy i
rekvizity. Pak se projevily jejich speciální rysy. Starší pohodlně vklouzla do
role režisérky a vášnivě komandovala svou mladší sestru, z níž se
vyklubala pozoruhodná komická herečka. Společně připravily scénu, vyrobily
vstupenky, plakáty i osobní pozvánky a ty roznesly sousedům v domě. U nás
bydlí totiž většinou starší lidé a ti rádi přijali pozvání na divadelní
představení ať už u nás doma nebo na společném dvoře.
Sama jsem žasla nad samostatností a tvořivostí vlastních dětí. Jejich
obrazotvornost a bujná fantazie mě dojímaly a smála jsem se na celé kolo, jak
byly vtipné.
Není divu, že tak začátkem srpna se dcery znuděné třetím měsícem
prázdnin začaly opatrně vyptávat, jestli bychom si nemohly jen tak něco zlehka
opakovat. Když jsem odporovala, že škola začíná až v září, umluvily mne.
Žádné komentáře:
Okomentovat