čtvrtek 23. května 2013

Mezi setbou a sklizní


Pokud jste rodinou, kde si s dětmi čtete a o přečteném si často povídáte a vyvozujete poučení anebo souvislosti s běžným životem, pak tuhle knížku nepotřebujete. Pokud byste však uvítali nějaké tipy na hodnotné knihy, na krásné příběhy s poselstvím, pak jste u cíle. Josef Hrdlička posbíral kousky krásné literatury, v nichž spatřuje něco pozoruhodného.

Mezi setbou a sklizní nabízí pěkný výběr ukázek z různých titulů krásné literatury pro děti, které poskytují možnost promluvit si o životních hodnotách, o kráse, o Bohu. A kdybyste náhodou nevěděli úplně přesně jak na to, i v tom vám může kniha pomoci. Obsahuje totiž kapitolu, kde se můžete k následným hovorům inspirovat.

Výběr autorů a ukázek je diktován nejspíše především autorovým vkusem. Jména G. K. Chesterton, Victor Hugo, Oscar Wilde, Mark Twain, I. S. Turgeněv nebo z českých autorů Jan Neruda, Tomáš Špidlík, Daisy Mrázková anebo Česlava Talafantová a další zastoupení autoři jsou jistě zárukou bezpečné klasiky a kvalitních děl. Kdo by neznal Šťastného prince, Pannu a netvora, Prince a chuďase nebo Jeana Valjeana z Bídníků? Jen si na tyto literární postavy v běhu denních povinností nevzpomeneme. Jejich životní příhody jsou odrazem biblických hodnot a dobrou ilustrací Božího jednání. Ono vůbec na literatuře je hezké, že se člověk může při čtení dobře procvičovat v citlivosti na působení Ducha. Kdykoli se nás něco dotýká, chce se nám plakat, protože se stalo něco mocného a krásného, nebo se uvolněně smát, že to dobře dopadlo, cítíme Ducha svatého. V životě to nebývá tak zřetelné, ale možná jde jen o věc cviku.

Výběr ukázek a nakonec i výběr autorů je ovšem také možné považovat za určitou slabinu knížky. Já vím, není na světě výběr ten, který by se zavděčil lidem všem. Možná, že pro určitou skupinu čtenářů bude i to, co je zde předkládáno, dostatečně reprezentativní, kvalitní, moderní i klasické zároveň. Možná pro některé rodiče bude objevem už jen ten nápad – využít klasické literatury jako výchovné pomůcky. Budiž tedy má výtka povzbuzením pro další literární kompilace s cílem pomoci vychovatelům a nabídnout jim texty krásné i hluboké, reflektující radosti i sváry duše, milost a dobrotu Boží, krásu a hřích stvoření.

Jistě vás budou při čtení napadat další a další příběhy, básně a pohádky, jejichž pomocí se dostanete k nesnadným důvěrným tématům. Diskuzí o knize budete zároveň diskutovat o životě, a přitom to nemusí vypadat nějak nepřirozeně strojeně nebo násilně výchovně.

A až zvládnete k výchově používat literaturu, můžete postoupit k filmům, vývarnému umění, hudbě... Mimochodem za zmínku stojí i použité ilustrace. Jde o detaily vitráží akademického malíře Jana Jemelky. Jsou krásné.

Mezi setbou a sklizní. Slovesné umění a krásná literatura v rodinné katechezi. Ze světové a české literatury vybral a uspořádal Josef Hrdlička. Centrum Aletti Refugium 2012.

Dary nedokonalosti



Dlouho jsem tuhle knížku nechala odpočívat v polici. Nechtělo se mi do ní. Vůbec mě svým názvem nelákala. Říkala jsem si, že patlat se zase v nějakých negacích se mi fakt nechce. Pak jsem ale měla dojem, že nějak nemám co číst a že bych jako knihkupec měla být důsledná a aspoň nakouknout do obsahu. Jak mám prodávat něco, o čem nic nevím? Tak jsem si tu knížku vzala, že ji alespoň prolistuju, abych měla představu, o čem je. Nakonec se ukázalo, že je to po dlouhé době kniha, ve které se mi chce podtrhávat.

Ta ženská, Brené Brownová, je jako moje sestra. Píše o tomtéž jako já! Jenomže já píšu příběhy, ona zaznamenává výzkum. Já tvořím beletrii, ona poradenskou literaturu. Ovšem docházíme ke stejným závěrům. Zdá se mi, že dost žen v mém věku řeší podobné věci. Nejspíš jsme dozrály do jisté životní etapy, kdy jsme schopné uvidět a přijmout různé své slabosti, chyby a bolesti. Možná konečně dokážeme pohlédnout samy sobě do tváře.

Pravděpodobně autorka neobjevila nový světadíl. Dokázala však příjemným způsobem shrnout zásadní poznatky o principech života v plnosti. Podtitul knížky zní: Zapomeňte na to, kým byste podle svých představ měli být, a přijměte to, kým jste. Jak pravdivé... Když se přestaneme ohlížet na to, co si pomyslí lidé, když opustíme svůj perfekcionismus, když opustíme otupování a bezmocnost, ustrašenost a strach ze tmy, svou potřebu jistoty, úzkost a pochybnosti o sobě, přestaneme se srovnávat a začneme pěstovat hry a odpočinek, klid a ztišení, smysluplnou práci a samozřejmě smích, tanec a zpěv, náš život nabere grády. Může se stát životem v plnosti.

Moc se mi líbí zejména kapitola o hojnosti a nedostatku. Důkazem hojnosti není množství nabytých statků ale vděčnost. Žiju tedy v hojnosti. Důkazem úspěšnosti není všeobecné uznání, ale dobrý pocit z tvořivé práce. Mám tedy uznání. Důkazem bohatství není stav konta, ale hojnost zpěvu, smíchu a tance. Jsem tedy bohatá. A vy?

Brené Brownová: Dary nedokonalosti, Návrat domů 2012

Žena za závojem


Někdy mi nedochází, že příběhy biblických žen byly opravdovým životem. Nesecvakne mi, že všechny ty Ester, Rut, Alžběty a Marie byly skutečné ženy. Prožívaly to, co my. Práci, pronásledování, radost i zármutek, ponížení i povýšení, násilí i sex. Většinou nejspíš nerozuměly, proč jsou jejich životní cesty tak klikaté, stejně jako to nechápeme my.

Támar neměla snadný život. Z těch několika veršů jejího příběhu, které můžeme v bibli nalézt, poskládala Francine Riversová uvěřitelný barevný příběh. Nemůžeme samozřejmě vědět, jestli to tak bylo, ale klidně mohlo být. Domluvené sňatky, domácí násilí, zbabělost, jež hledá východisko v útěku, a statečnost, jež věrně čeká. Nenaplňovaná touha po smyslu života, lest, strach, těhotenství, opovržení, na poslední chvíli udělená milost, těžký porod... Ale vždyť to byla Támar! Jenže ona tenkrát nevěděla, že je tou vyvolenou ženou, jejíž jméno se ocitne zaznamenáno na věčné časy v Kristově rodokmenu. Ona nevěděla, jak to dopadne. Ona na tom byla stejně jako my. Takové životy se odehrávají kolem nás docela často.

Dobrodružný příběh Támar, jejíž osud se před námi rozvíjí v nám dobře známých peripetiích a s velmi pravděpodobně vykreslenými charaktery a souvislostmi, je užitečným povzbuzením pro jakékoli naše podivuhodné životní eskapády. Její věrnost, pevnost charakteru a důvěra v neznámého neviditelného Boha na stránkách knihy vynikne jako poutavá beletrie, jako nějaký film. Jenže on to byl život...


Riversová, Francine: Támar žena za závojem, Návrat domů 2013.

Svět knihy

Na pozvání svého vydavatele Karmelitánského nakladatelství jsem navštívila knižní veletrh.
Podepisovala jsem, švitořila, dávala rozhovory a tak...
Dostalo se mi mnoho povzbuzení a pochval.
Můj muž mě tam doprovázel a všechno dokumentoval. Když jsme si doma prohlíželi fotky, všichni se smáli, že prý táta zachytil mé typické grimasy a gesta.
Tak se potěšte!






Se Stanislavem Frýdlem z KNA

Pan ředitel Jan Fatka doporučuje mé knihy

Notujeme si s panem ředitelem J. Fatkou

Chystáme rozhovor pro Katolický týdeník s panem redaktorem Paulusem

S paní Kubů přemýšlíme o nové obálce knihy To pravé místo

Petr Vobořil informuje o novinkách z Návratu domů

Formuluju odpověď

středa 1. května 2013